Digitální přetížení: proč se pozornost vrací pomaleji

Telefon na stole, otevřený chat vedle dokumentu a mezi tím práce, která potřebuje souvislé přemýšlení. Většina lidí ten stav popíše jako neschopnost soustředit se a hledá řešení v další aplikaci, která něco blokuje. Výzkum posledních dvaceti let přitom míří jinam: ne k vůli, ale k počtu přepnutí a k tomu, co po každém z nich v hlavě zůstane viset.

Jak často se doopravdy přepíná

Nejpodrobnější čísla pocházejí ze skupiny kolem Glorie Markové z Kalifornské univerzity v Irvine. Její tým sledoval kancelářské pracovníky přímo u stolu — nejdřív se stopkami a pozorovacím archem, později softwarem, který zaznamenával, na které okno se člověk zrovna dívá.

V měřeních z roku 2004 vydržel průměrný pracovník u jedné obrazovky zhruba dvě a půl minuty, než přepnul jinam. V sérii z roku 2012 to bylo asi pětasedmdesát sekund a v datech sbíraných v následujícím desetiletí okolo padesáti sekund. Starší studie téhož týmu navíc popsala, že po vyrušení se člověk k původní práci vrací v průměru za víc než dvacet minut — mezitím stihne projít dvě až tři jiné věci.

Je potřeba dodat, co ta čísla nejsou. Šlo o pozorování několika desítek lidí v konkrétních firmách, ne o reprezentativní vzorek populace, a ne každé přepnutí zavinil telefon — velkou část si lidé způsobili sami. Trend se ale opakoval v různých souborech a jde jedním směrem.

Co po přepnutí zůstane

Vysvětlení, proč krátké vyrušení stojí víc, než se zdá, nabídla Sophie Leroyová v roce 2009. V sérii laboratorních pokusů na desítkách účastníků nechala lidi rozdělat jednu úlohu a pak je přepnula na druhou. Kdo předchozí práci nedokončil a byl přerušen v časové tísni, řešil tu novou hůř — v testu se to projevilo pomalejšími a méně přesnými odpověďmi.

Pro ten jev se vžil pojem zbytek pozornosti: část kapacity zůstává u nedokončené věci a na novou úlohu jí zbývá méně. Podstatné je, že v dalších pokusech se efekt zmenšil, když účastníci dostali chvíli na to, aby si sepsali, kde skončili a co bude další krok. Nešlo tedy o dokončení práce, ale o uzavření otevřené smyčky v hlavě.

Mluvíme o laboratorních úlohách a malých souborech, takže velikost efektu v reálné práci z toho nevyčteme. Směr je nicméně konzistentní s tím, co lidé popisují sami.

Stačí, když telefon leží na stole

V roce 2017 publikoval tým Adriana Warda z Texaské univerzity pokus, o kterém se od té doby píše nejvíc. Zhruba osm set studentů rozdělili do tří skupin: telefon v jiné místnosti, telefon v kapse nebo v tašce, telefon obrácený displejem dolů na stole. Přístroje byly ztlumené. Skupina s telefonem v jiné místnosti dopadla o kousek lépe v testech pracovní paměti a v úloze na usuzování.

Tady je ale nutné zpomalit. Rozdíl byl malý a pozdější pokusy o zopakování dopadly rozpačitě — několik pečlivě předem registrovaných studií z posledních let stejný výsledek nenašlo. Tvrzení „telefon na stole vám ubírá inteligenci" je tedy zatím nepodložené. Co z toho zbývá použitelného: odložit telefon do jiné místnosti nic nestojí a nic nerozbije, takže není důvod na výsledek čekat.

Podobný osud potkal populární nález Eyala Ophira a jeho kolegů ze Stanfordu z roku 2009, podle kterého lidé, kteří hodně kombinují víc médií najednou, hůř odfiltrují rušivé podněty. Rozsáhlejší pozdější práce, které zkoumaly stejnou otázku na větších souborech, souvislost našly slabou nebo žádnou. Navíc jde o pozorování: i kdyby platila, neví se, jestli kombinování médií zhoršuje pozornost, nebo jestli k němu lidé s roztěkanější pozorností přirozeně tíhnou.

Nejblíž praxi je pokus Kostadina Kushleva z roku 2016. Přes dvě stě studentů strávilo týden s běžně zapnutými upozorněními a týden s telefonem v tichém režimu, kdy si zprávy prohlíželi třikrát denně. V týdnu s upozorněními vykazovali v dotaznících víc nepozornosti a neklidu. Je to sebehodnocení, krátká doba a mladý vzorek, ale zásah byl na rozdíl od předchozích studií něco, co si může vyzkoušet kdokoli.

Co z toho jde použít

Společný jmenovatel je nudný: snížit počet přepnutí, ne zvyšovat sebekázeň.

Upozornění mají ve výchozím nastavení smysl u volání a u lidí, kterým člověk musí být dostupný. U zbytku aplikací se dá vypnout všechno a zprávy číst v blocích. Pokud vám něco přijde jako drastické, stojí za zkoušku jediné pravidlo — vypnout náhledy zpráv, takže upozornění neprozradí obsah a nespustí potřebu reagovat hned.

Před přepnutím na jinou práci se vyplatí napsat si jednou větou, kde jste skončili a co je další krok. Podle Leroyové právě to zbytek pozornosti zmenšuje nejvíc.

Pro souvislou práci stačí bloky pětadvaceti až padesáti minut s telefonem mimo dosah, ideálně v jiné místnosti. Na délce bloku není nic magického, důležitá je jen jeho neporušenost.

Přepnutí obrazovky do odstínů šedi zkoušely dvě menší randomizované studie na několika desítkách lidí a doba strávená u telefonu v nich klesla mírně. Efekt vypadá skromně a krátkodobě, cena je ale nulová.

Takzvané digitální detoxy — několik dní úplně bez sociálních sítí — dopadají v přehledech smíšeně. Něco málo se v nich hnulo s náladou, změny pozornosti se konzistentně neprokázaly. Jako jednorázový experiment dávají smysl, jako řešení pro celý rok ne.

Co si z toho odnést

• Doba strávená u jedné obrazovky se v pozorováních kancelářských pracovníků zkrátila z asi dvou a půl minuty v roce 2004 na zhruba padesát sekund v datech z minulého desetiletí. Jde o desítky sledovaných lidí, ne o reprezentativní vzorek.
• Po přepnutí zůstává část pozornosti u nedokončené věci. V pokusech se efekt zmenšil, když si člověk předem zapsal, kde skončil a co bude dál.
• Nález, že telefon na stole zhoršuje výsledky v testech pracovní paměti, se v opakovaných pokusech nepotvrdil spolehlivě. Odložit ho do jiné místnosti nicméně nic nestojí.
• Souvislost mezi kombinováním více médií a horší pozorností vyšla na větších souborech slabá a jde o pozorování, ne o prokázanou příčinu.
• V týdenním pokusu na dvou stovkách studentů přineslo vypnutí upozornění a čtení zpráv třikrát denně méně nepozornosti v dotaznících.
• Nejspolehlivější zásahy jsou ty nejnudnější: vypnutá upozornění, náhledy zpráv bez obsahu a bloky práce s telefonem mimo dosah.

---

Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. Doplňky stravy nejsou léky a neslouží k léčbě ani prevenci onemocnění. Před užíváním se poraďte s lékařem, zvlášť pokud berete léky, jste těhotná nebo kojíte.