Infrasauna a finská sauna: v čem se prohřátí liší

Obě zařízení se jmenují sauna a z obou člověk vyleze zpocený. Způsob, jakým se teplo do těla dostane, je ovšem u každého jiný, a není to detail pro techniky. Skoro všechno, co se o saunování naměřilo, pochází z finské sauny. Jestli se ta čísla dají vztáhnout i na kabinu v koupelně, závisí přesně na tom, co se během prohřátí v těle děje a v čem se to mezi oběma případy rozchází.

Vzduch, nebo sálání

Finská sauna pracuje s teplotou vzduchu osmdesát až sto stupňů a relativní vlhkostí kolem deseti až dvaceti procent. Teplo se do těla dostává hlavně prouděním horkého vzduchu po kůži a sáláním z rozpálených stěn a kamen.

Infrasauna má vzduch jen pětačtyřicet až šedesát stupňů a energii dodávají infračervené zářiče. Nejčastější tvrzení o ní zní, že prohřívá tělo zevnitř. Fyzikálně to neplatí. Dálné infračervené záření, které tvoří většinu výkonu běžných zářičů, pohltí voda v nejvrchnějších vrstvách kůže, řádově v desetinách milimetru. Blízké infračervené pásmo, které vyzařují jen kabiny označované jako „full spectrum", se dostane dál, do milimetrů až jednotek centimetrů. Ani v jednom případě se vnitřní orgány neohřívají přímo: do hloubky teplo roznese krev, stejně jako ve finské sauně. Rozdíl je v tom, kde se energie do kůže ukládá, ne v tom, že by jedno prohřívalo povrch a druhé jádro.

Co se dá změřit

Užitečná jsou tři čísla: vnitřní teplota, tep a pot.

Ve finské sauně při osmdesáti až devadesáti stupních se po patnácti minutách vnitřní teplota zvedne přibližně o půl stupně až stupeň, teplota kůže se blíží čtyřiceti stupňům, tep se u zdravých lidí drží mezi stovkou a sto padesáti a jedno sezení znamená řádově půl litru potu. V infrasauně při padesáti až šedesáti stupních a třiceti minutách bývá vzestup vnitřní teploty menší, obvykle ve třech až šesti desetinách stupně, a tep nižší, spíš sto až sto dvacet. Tahle čísla jsou průměry z malých skupin a mezi lidmi se liší podle hmotnosti, trénovanosti i toho, jak kdo sedí.

Pot je přitom nejhorší ukazatel ze všech. Kolik ho z člověka steče, závisí hlavně na tom, jestli se má kam odpařovat. V suché kabině při pětapadesáti stupních odpařuje volně, takže pobyt působí mírně, i když je potu dost. Po chrstnutí vody ve finské sauně odpařování skončí, pot zůstane na kůži a dojem je mnohem drsnější, přestože vzestup vnitřní teploty může být srovnatelný. Z množství potu se o míře prohřátí soudit nedá.

Zátěž pro oběh je jinde

Finská sauna je pro krevní oběh podnět blízký svižné chůzi. Kůže se prokrví, srdeční výdej stoupne, krevní tlak během pobytu i krátce po něm mírně klesne. Odtud pochází i nejčastější nepříjemnost — točení hlavy při rychlém vstání z lavice. Co se v horku děje podrobněji a co z toho vyšlo ve finských měřeních, rozebírá starší text o sauně a zdraví.

Infrasauna je v tomhle mírnější. Kdo chce z prohřátí zátěž pro oběh, dostane jí méně. Komu je naopak finská sauna nepříjemná, má v kabině variantu, kterou vydrží.

Data o jednom a data o druhém

Nejpodstatnější rozdíl není fyzikální, ale v tom, kolik se o každé z nich ví.

Finskou saunu popisují desítky malých fyziologických pokusů a k tomu jedna rozsáhlá pozorovací studie na přibližně dvou tisících středního věku mužů z Kuopia, sledovaných přes dvacet let. Pozorovací znamená, že se měřila souvislost, ne příčina: lidé, kteří se saunují častěji, se od ostatních liší i jinak a oddělit to od vlivu samotné sauny nejde.

U infrasauny je podklad podstatně tenčí. Studie jsou malé, obvykle na desítkách lidí a v řádu týdnů. Navíc nezanedbatelná část z nich vznikla v nemocničním prostředí u pacientů a podle protokolu, který ke kabině přidává třicet minut zabalení do deky — a právě v té části vzniká dobrý díl vzestupu vnitřní teploty. Doma to nikdo nedělá, takže ani ta čísla se na domácí kabinu nepřenesou přímo.

Co se z jedné na druhou přenést dá

Když je rozhodující mechanismus vzestup vnitřní teploty a zátěž pro oběh, pak by delší a mírnější pobyt mohl skončit u srovnatelného prohřátí jako kratší a prudší. Je to ale úvaha, ne měření: pokus, který by obě zařízení srovnal při stejném vzestupu vnitřní teploty a pak porovnal následky, neexistuje.

Druhá možnost je, že část účinku vzniká přímo působením záření na buňku. Pak by infrasauna dokázala něco, co finská ne. Tohle je ovšem otázka výzkumu červeného a blízkého infračerveného světla, kde jsou dávky používané ve studiích úplně jinde než to, co kabina dodá — jak se takové hodnoty čtou, popisuje text o nanometrech a miliwattech. Běžné zářiče navíc v blízkém pásmu skoro nevyzařují.

Praktické rozdíly, které rozhodují častěji

Finská sauna potřebuje kamna o šesti až devíti kilowattech, často přívod na 400 V, odvětrání a místnost, které horko a vlhkost neublíží. Rozehřátí trvá čtyřicet až šedesát minut. Infrasauna si vystačí s jednou až dvěma a půl kilowatty z obyčejné zásuvky a je připravená za deset až patnáct minut.

Na tomhle většinou visí celé rozhodnutí, a celkem rozumně. Kabina, do které si člověk sedne třikrát týdně, protože se zapne jako konvice, dá víc než finská sauna použitá raz za měsíc. Co se v Česku prodává, od nafukovacích parních po pevné kabiny, vedu na vlastním e-shopu v infrasaunách — berte ten odkaz jako vlastní projekt, ne jako nezaujatý přehled trhu.

Kdy to probrat s lékařem

Prohřátí je zátěž pro krevní oběh, mírnější v kabině, výraznější ve finské sauně. Kdo má nestabilní srdeční nebo tlakové obtíže, bere léky ovlivňující tlak, nebo je těhotná, měl by si pobyt v horku projít s lékařem předem. Alkohol před saunou a hned po ní kombinuje odvodnění s rozšířenými cévami — u obou zařízení stejně.

Co si z toho odnést

• Obě zařízení dodávají teplo jinak: finská sauna prouděním horkého vzduchu, infrasauna sáláním. Do hloubky ho ale v obou případech roznáší krev.
• Tvrzení, že infrasauna prohřívá zevnitř, neplatí. Dálné infračervené záření pohltí kůže v desetinách milimetru.
• Finská sauna při osmdesáti až devadesáti stupních zvedne za patnáct minut vnitřní teplotu přibližně o půl stupně až stupeň a tep na sto až sto padesát; infrasauna za třicet minut obvykle o tři až šest desetin stupně, s tepem nižším.
• Množství potu o míře prohřátí nevypovídá — závisí hlavně na tom, jestli se pot může odpařovat.
• Podklady jsou nesouměrné: finská sauna má desítky pokusů a dvacetiletou pozorovací studii, infrasauna malé studie v řádu týdnů, část z nich s protokolem, který doma nikdo nedodrží.
• Srovnání obou při stejném vzestupu vnitřní teploty nikdo neudělal, takže přenos čísel z jedné na druhou je úvaha, ne doklad.
• V praxi rozhoduje spíš dostupnost: na kabinu stačí zásuvka a deset minut, finská sauna potřebuje kamna, odvětrání a hodinu.

---

Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. Doplňky stravy nejsou léky a neslouží k léčbě ani prevenci onemocnění. Před užíváním se poraďte s lékařem, zvlášť pokud berete léky, jste těhotná nebo kojíte.