Sůl: kolik je moc, když nemáte vysoký krevní tlak

Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým méně než pět gramů soli denně, což odpovídá asi dvěma gramům sodíku. Skutečná spotřeba je v Evropě podle měření vylučování sodíku močí většinou dvojnásobná, v Česku se odhady drží kolem deseti gramů. Člověk, kterému v ordinaci naměřili 120 na 75, z toho obvykle vyvodí, že se ho to netýká. Odpověď je ale méně přímočará: u lidí s normálním tlakem je průměrný efekt omezení soli malý, jenže průměr tady schovává hodně velké rozdíly mezi jednotlivci.

Solnička je vedlejší zdroj

První věc, která se v praxi plete: většina soli nepochází z ruky u sporáku. Analýzy skladby jídelníčku v evropských zemích přisuzují průmyslově zpracovaným potravinám a pečivu zhruba tři čtvrtiny příjmu, dosolování při vaření a u stolu zbývající pětinu až čtvrtinu. V českém jídelníčku je největším jednotlivým zdrojem pečivo — ne proto, že by chléb byl výrazně slaný, ale protože se ho sní hodně. Běžný chléb obsahuje kolem 1,2 až 1,5 gramu soli na sto gramů, takže dva krajíce ke snídani přinesou skoro gram. Následují uzeniny, tvrdé sýry, polévky z pytlíku, hotová jídla a různá dochucovadla.

Z toho plyne praktický důsledek: kdo řeší sůl tím, že přestane dosolovat, sáhl na menší část problému. Údaj na obalu je přitom snadno čitelný — na etiketách v EU se povinně uvádí „sůl" na sto gramů výrobku. Pokud je někde místo toho uvedený sodík, na sůl se přepočítá vynásobením dvěma a půl.

Co omezení soli dělá s tlakem

Nejlepší podklady pocházejí ze studie DASH-Sodium, publikované v roce 2001 v New England Journal of Medicine. Čtyři stě dvanáct lidí dostávalo po třicet dní připravovanou stravu se třemi různými hladinami sodíku, takže se nespoléhalo na vzpomínky účastníků. Přechod z nejvyšší hladiny na nejnižší snížil systolický tlak u běžné stravy asi o 6,7 mmHg. Podstatný detail: u účastníků, kteří vysoký tlak neměli, byl pokles zřetelně menší než u těch, kdo ho měli.

Souhrn Cochrane z roku 2020, který prošel víc než sto intervenčních studií, dopadl podobně. U lidí s normálním tlakem odpovídalo omezení sodíku snížení systolického tlaku v řádu jednoho mmHg, u lidí s hypertenzí přibližně čtyř. Zároveň se v těchto studiích při nižším příjmu sodíku zvedaly hladiny reninu, aldosteronu a noradrenalinu, což je normální regulační odpověď těla, ale stojí to za zmínku: organismus se snaží sodík zadržet.

Jeden mmHg průměrně není nic, kvůli čemu by běžný čtyřicátník přebudoval jídelníček. Otázka je, jestli je ten průměr pro něj vůbec relevantní.

Solná citlivost: průměr nikoho nepopisuje

Reakce tlaku na sůl se mezi lidmi liší natolik, že se pro ni používá vlastní pojem. Za solně citlivé se v přehledech označuje kolem čtvrtiny až třetiny lidí s normálním tlakem a asi polovina lidí s hypertenzí. Citlivost roste s věkem, bývá vyšší u lidí se sníženou funkcí ledvin, s vyšší tělesnou hmotností a s cukrovkou druhého typu. U části lidí naopak omezení soli s tlakem nepohne vůbec.

Problém je, že se to bez laboratoře nedá zjistit. Solná citlivost se určuje v kontrolovaném protokolu — infuze fyziologického roztoku, pak řízené omezení, s opakovaným měřením. Domácí test neexistuje. Takže průměrný pokles o jeden mmHg může znamenat, že u jednoho člověka se nestalo nic a u druhého tlak spadl o osm.

Velká studie na solné náhradě a její hranice

V roce 2021 vyšla v New England Journal of Medicine studie SSaSS: necelých 21 tisíc lidí ze šesti stovek vesnic na čínském venkově, kteří místo běžné soli dostávali náhradu ze tří čtvrtin chloridu sodného a z jedné čtvrtiny z chloridu draselného. Sledování trvalo v průměru necelých pět let. Ve skupině s náhradou připadalo na tisíc osoboroků asi 29 cévních mozkových příhod proti necelým 34 ve skupině s běžnou solí.

Než si tohle někdo přebere jako pokyn pro sebe, stojí za to vidět, na kom se to měřilo. Většina účastníků už mozkovou příhodu prodělala, zbytek byli lidé nad šedesát s vysokým tlakem. Výchozí příjem soli byl velmi vysoký. A efekt nejde přičíst jen omezení sodíku — část přišla nejspíš z přidaného draslíku. Na zdravého člověka s normálním tlakem se výsledek přenést nedá. Navíc náhrady s chloridem draselným nejsou vhodné pro každého: u snížené funkce ledvin nebo při některých lécích na tlak se draslík v těle kumuluje, a to je situace, kterou je potřeba probrat s lékařem předem.

Kde je hranice dole

Data nepotvrzují ani to, že by platilo „čím méně, tím lépe". Studie PURE, publikovaná v roce 2014, odhadovala příjem sodíku u víc než sta tisíc lidí a našla nejnižší výskyt sledovaných příhod mezi třemi a šesti gramy sodíku denně, tedy nad doporučením. Metodicky je ale zpochybňovaná: příjem se odhadoval z jednorázového vzorku moči přepočtem, který nízké hodnoty nadhodnocuje, a nemocní lidé jedí obecně méně, což vztah obrací. Sledování účastníků studií TOHP, kde se sodík měřil z opakovaných celodenních sběrů moči, našlo naopak vztah bez spodního zlomu. Spor není uzavřený.

Jednoznačné je, že někteří lidé sodíku potřebují víc než průměr: kdo se dlouho hýbe v horku a hodně se potí, kdo má nízký tlak s točením hlavy a mdlobami, a lidé s určitými diagnózami a léky. Nejvážnější komplikace z nedostatku sodíku u vytrvalců přitom obvykle nevzniká z málo slaného jídla, ale z přepití vodou během dlouhého výkonu.

Co se z toho dá udělat dnes

• Srovnávat etikety v rámci jedné kategorie. Mezi dvěma šunkami nebo dvěma druhy chleba bývá rozdíl dvojnásobný.
• Přidat zeleninu, luštěniny a brambory. Zvyšují příjem draslíku, u kterého jsou podklady pro vliv na tlak celkem konzistentní, a poměr sodíku k draslíku je možná důležitější než samotný sodík.
• Chuť se přizpůsobí. Práce z osmdesátých let na deseti lidech, kteří pět měsíců drželi nízkosodíkovou stravu, ukázala posun preferované slanosti dolů — malý vzorek, ale bere to týdny, ne dny.

Co si z toho odnést

• Doporučení WHO je pod pět gramů soli denně, reálná spotřeba v Česku je asi dvojnásobná. Tři čtvrtiny příjmu jdou ze zpracovaných potravin a pečiva, ne z dosolování.
• U lidí s normálním tlakem je průměrný efekt omezení soli malý — v kontrolovaných studiích odpovídá asi jednomu mmHg systolického tlaku. U lidí s hypertenzí je to řádově víc.
• Ten průměr ale nikoho nepopisuje. Solně citlivá je asi čtvrtina až třetina lidí s normálním tlakem a domácí test na to není.
• Studie SSaSS se solnou náhradou proběhla na lidech po mozkové příhodě a na starších lidech s vysokým tlakem. Na běžného zdravého člověka se závěr přenést nedá.
• Náhrady s chloridem draselným nejsou univerzálně bezpečné — při snížené funkci ledvin nebo u některých léků na tlak patří rozhodnutí lékaři.
• „Čím méně, tím lépe" data nepodporují — spor o spodní hranici se vede o to, jak se příjem sodíku v jednotlivých studiích měřil.
• Kdo se hodně potí, má nízký tlak s mdlobami nebo bere určité léky, může potřebovat sodíku víc než průměr.

---

Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. Doplňky stravy nejsou léky a neslouží k léčbě ani prevenci onemocnění. Před užíváním se poraďte s lékařem, zvlášť pokud berete léky, jste těhotná nebo kojíte.