TvojeVitalita

Pauza v tréninku: co se za dva týdny opravdu ztratí

Tři týdny bez posilovny neznamenají začátek od nuly. V měřeních drží maximální síla přes dva týdny téměř beze změny, zatímco vytrvalost klesá dřív.

·6 min čtení

Chřipka, pracovní špička, dva týdny u moře nebo zraněné rameno. Pauza v tréninku přijde několikrát do roka a skoro vždycky s pocitem, že se tím maže práce několika měsíců. Ten pocit má reálný základ — jen míří na jinou věc, než si většina lidí myslí. Síla a svalová hmota odcházejí pomaleji než strach z jejich ztráty, zatímco vytrvalost se ztrácí dřív, než se čeká, a nejvíc toho ubere úplná nehybnost, ne obyčejný volný týden.

Co se měří, když se přestane trénovat

Pokusy na odtrénování stojí na dvou různých situacích, které se pletou. V jedné člověk přestane cvičit, ale normálně chodí, pracuje a žije. Ve druhé leží v posteli nebo má končetinu ve fixaci. Výsledky se liší natolik, že se nedají zaměňovat.

Příkladem druhé situace je dallaská studie z roku 1966, kde pět zdravých mužů strávilo tři týdny v posteli. Maximální příjem kyslíku jim klesl v průměru o sedmadvacet procent. To je ale cena za nehybnost, nikoli za vynechanou posilovnu. Kdo po nemoci chodí po domě a do práce, patří do první kategorie, kde čísla vypadají mnohem mírněji.

Síla drží překvapivě dlouho

U trénovaných lidí vycházejí v přehledech dostupných studií dva týdny bez odporového tréninku jako období, kdy se maximální síla prakticky nemění. Měřitelný pokles se objevuje zhruba od třetího až čtvrtého týdne a i pak jde nejprve o jednotky procent, ne o vymazaný rok práce.

Důvod je v tom, že síla není totožná se svalovou hmotou. Velká část toho, co člověk v posilovně získá, je nervového původu: naučené zapojení svalu, souhra, technika. To se za dva týdny nerozpadne. Tvorba svalových bílkovin sice klesá už během několika dnů bez zátěže, ale aby se ztráta objevila na průřezu svalu, je potřeba řádově týdnů. V pokusech s fixací končetiny, kde chybí i obyčejná chůze, ubývá z průřezu stehenního svalu kolem pěti až osmi procent během dvou týdnů — a to je nejhorší uvažovaný scénář.

Co se změní dřív, je vzhled a cit. Sval drží zásobu glykogenu a s ním vodu, přibližně tři gramy na každý gram glykogenu. Při nižší zátěži zásoba klesne, obvod paže nebo stehna se o půl centimetru zmenší a zrcadlo tvrdí, že sval zmizel. Zmizela voda.

Vytrvalost odchází rychleji

Na straně kondice je sestup zřetelnější a začíná dřív. Nejcitovanější práce sledovala sedm vytrvalostně trénovaných sportovců po osmdesát čtyři dní bez tréninku. Maximální příjem kyslíku jim spadl během prvních dvou až tří týdnů o sedm procent a pak se ustálil kolem šestnácti procent pod původní hodnotou. Zůstal přitom stále výrazně nad hodnotami netrénovaných lidí z kontrolní skupiny — ztratila se tedy část nadstavby, ne základna.

Za rychlým začátkem toho poklesu stojí krev, ne svaly. Objem plazmy se během prvních dvou týdnů bez zátěže zmenší o několik procent. Srdce tím při jednom stahu vypudí méně krve, a to se na maximálním příjmu kyslíku projeví okamžitě. Aktivita mitochondriálních enzymů ve svalu klesá souběžně, ale její úbytek je ve výsledku větší než úbytek samotného VO2max — sval tedy ztrácí víc, než kolik ukáže test. Jak se číslo VO2max vůbec získává a co znamená, rozebírá starší text o VO2max.

Při prvním výběhu po pauze to znamená, že tempo, které bylo tři týdny zpátky konverzační, jde s vyšším tepem a těžším dechem.

Návrat je rychlejší než první výstavba

Druhé budování netrvá tak dlouho jako první. Síla se u dříve trénovaných lidí vrací na původní úroveň zpravidla během dvou až šesti týdnů, zatímco cesta k ní poprvé trvala měsíce.

Vysvětlení se hledá v tom, že svalové buňky si po dřívějším tréninku podrží část jader přidaných při růstu, a při návratu se tak startuje z lepší pozice. U hlodavců je to doložené poměrně přesvědčivě. U lidí se opírá hlavně o nepřímé nálezy z epigenetických značek ve svalové tkáni, takže jako mechanismus zatím zůstává pravděpodobným vysvětlením, ne prokázaným faktem. Samo zjištění, že návrat je rychlejší než první výstavba, je ale v pokusech opakované.

Jak pauzu projít s nejmenší ztrátou

Nejúčinnější je nepřerušit úplně. V pokusu, kde mladí dospělí po šestnácti týdnech posilování přešli na jediný trénink týdně s přibližně devítinovou dávkou práce, si sílu i objem udrželi dalších dvaatřicet týdnů. U lidí mezi šedesáti a pětasedmdesáti lety byla k udržení potřeba dávka vyšší. Důležitý detail: udržela je zachovaná intenzita, ne objem. Pár těžkých sérií týdně váží víc než hodina lehkého cvičení.

Praktické minimum na dovolené nebo při pracovní špičce je jedna krátká jednotka týdně s poctivou zátěží, při nedostupném vybavení cviky s vlastní hmotností v nižším počtu opakování a pomalejším provedení. K udržení aerobní základny obstojně slouží chůze, protože drží objem plazmy i denní výdej.

Zbytek rozhodne jídlo. Při výrazném energetickém deficitu a nízkém příjmu bílkovin se ztráty svalové hmoty během pauzy zvětšují. Rozumné je držet bílkoviny blízko obvyklé hladině, tedy kolem 1,6 gramu na kilogram tělesné hmotnosti, i ve dnech bez tréninku.

Při horečce patří trénink stranou bez debaty. Zátěž v akutní nemoci nic nezachrání a návrat jen oddálí.

Nezačínat tam, kde se skončilo

Nejčastější chyba po pauze není v tom, že člověk začne pozdě, ale že začne na čísle z posledního zápisu. Sval se vrací rychleji než šlachy a úpony, které se zátěži přizpůsobují v řádu měsíců. Rozumný postup je první týden ubrat na osmdesát až devadesát procent dřívější zátěže, osekat počet sérií přibližně na polovinu a během dvou až tří týdnů se vrátit zpátky. Větší svalovice než obvykle po prvním tréninku je očekávaná, protože chybí ochranný efekt opakované zátěže.

Část lidí při návratu brzdí něco jiného než svaly — totiž nechuť cvičit se zlehčenou zátěží před plnou posilovnou. Kdo to zná, má to snazší v soukromí: samoobslužnou posilovnu ve Frýdku-Místku a v Ostravě provozujeme a rezervuje se v ní osmdesátiminutové okno, ve kterém v sále nikdo další není.

Co si z toho odnést

  • Dva týdny bez odporového tréninku se na maximální síle trénovaných lidí v měřeních prakticky neprojeví. Zřetelnější pokles začíná od třetího až čtvrtého týdne.
  • Vytrvalost klesá dřív: u vytrvalostně trénovaných spadl maximální příjem kyslíku během dvou až tří týdnů o sedm procent, pak se ustálil kolem šestnácti procent pod původní hodnotou.
  • Za rychlým poklesem kondice stojí z velké části zmenšený objem plazmy, ne ztracený sval.
  • Nehybnost je jiná kategorie než vynechaný trénink: tři týdny v posteli ubraly ve studii z roku 1966 sedmadvacet procent maximálního příjmu kyslíku.
  • Menší obvod paže po pauze je zčásti ztracený glykogen a voda, které se vrátí během několika tréninků.
  • K udržení stačí málo, pokud zůstane intenzita: jedna těžká jednotka týdně udržela v pokusu sílu i objem po dalších dvaatřicet týdnů.
  • Při návratu ubrat na osmdesát až devadesát procent zátěže a polovinu sérií. Šlachy se přizpůsobují pomaleji než sval.

Tento článek má informativní charakter a nenahrazuje odbornou lékařskou péči. Doplňky stravy nejsou léky a neslouží k léčbě ani prevenci onemocnění. Před užíváním se poraďte s lékařem, zvlášť pokud berete léky, jste těhotná nebo kojíte.

Další z rubriky Pohyb